Narodila jsem se v malebné vesničce nedaleko Třince. Vyrůstala jsem jako nejmladší dcera v rodině se dvěmi staršími bratry, z čehož vyplývá, že moje první roky života byly plné dobrodružných zážitků. Často jsem běhávala se svými bratry i sousedy po straních a lesích. Často jsem hrávala s kluky fotbal a stavěla bunkry. Moje rodina byla křesťanská, a tak jsme chodili každou neděli do kostela a skoro každý večer jsme se všichni před spaním modlili a četli Bibli. Existence Boha byla pro mne nepochybnou jistotou. Nikdy mne nenapadlo, že by mohl být jiný bůh či i více bohů. Prostě Bůh jako jeden Stvořitel a svrchovaný a milujicí Otec, o kterém můžeme číst v Bibli, byl pro mne ta jediná pravda.
Ale ve svém dorosteneckém věku, když jsem začala chodit na střední školu, jsem o své víře v Boha začala hodně pochybovat. Měla jsem problem „jednoduše“ věřit všemu, co mě rodiče vyučovali v dětství. Často jsem si připadala rozpolcena, protože mě to hodně táhlo “do světa.” Chtěla jsem trávit více času s nevěřícími kamarády v hospodě u piva nebo na diskotéce, protože tehdy mi to přišlo atraktivnější a zajímavější než křesťanský styl života. Připadala jsem si schizofrenní. Měla jsem problém vnímat Boha, připadalo mi, že Bůh je mrtvý a že je pouze nějakou filozofií. V průběhu mého hledání (trvalo to asi rok v období mého šestnáctého roku), jsem mohla zakusit trochu toho “nekřesťanského” života, ale stále jsem byla zakotvená v církvi.
Časem jsem zjistila, že chození na diskotéky a pití alkoholu není žádná výhra nebo odpověď. Je to prostě jen další forma hledání odpovědi na otázku: “Co je smysl mého života?” Zjistila jsem, že jen Bůh je a vždycky bude. Možná se ptáte, jak to můžu tvrdit tak jistě. Spravná otázka! Na to můžu odpovědět jen tak, že vztah s Bohem mi přináší vnitřní pokoj a naplnění. Vím, že ať se stane cokoliv, Bůh je vždycky se mnou. On mě nikdy neopustí. Každý člověk tobě blízký tě může kdykoliv zranit a nebo i odejít z tvého života, ale Bůh toto nikdy neudělá. O tom jsem se už přesvědčila ve svém životě mnohokrát a jsem mému Spasiteli velmi vděčná, že je vždy po mém boku, aniž bych si to vůbec zasloužila. Ze svých zkušeností nechápu, jak lidé, kteří nevěří v Boha, zvládají život bez Něho.
