100% – život – „Pokud to, pro co žiješ, nestojí za to, abys pro to zemřel, tak to nestojí ani za to, abys pro to žil.“
Narodil jsem se v křesťanské rodině. Co to je křesťanská rodina? Taková normální rodina, kde se moji rodiče snažili žít podle biblických principů a taky nás k tomu nenásilně a hlavně svým příkladem vedli. Prožil jsem krásné dětství na vesnici, hodně jsme s bráchou pracovali na hospodářství, jezdili na motorkách, hrávali s klukama fotbal…
Možná se Vám zda, že narodit se do křesťanské rodiny znamená automaticky stát se křesťanem.To je ale omyl, kterému spousta lidí věří. Ve svých dvanácti letech jsem došel k bodu, kdy jsem si uvědomil svoji vnitřní prázdnotu a taky, že já sám se musím postavit čelem k životu a učinit rozhodnutí, po které cestě se vydat. Jelikož jsem měl jako příklad svoji rodinu a další upřímně věřící křesťany kolem sebe, rozhodl jsem se vydat na cestu životem s Ježíšem. Považuji to za největší Boží milost a nejvýznamnější křižovatku svého života. Každý z nás se jednou nebo vícekrát ocitne na podobné křižovatce. Já jsem měl to štěstí (i když ve štěstí nevěřím, ale v Boží prozřetelnost, vedení a milost) mít kolem sebe lidi, kteří svým životem a svými slovy potvrzovali to, co dnes vidím stále víc a víc – že Ježíš je jediná správná cesta. V patnácti letech přišlo období, kdy jsem vnímal, že musím udělat víc, než se jenom rozhodnout pro Ježíše a uvěřit, že existuje a je správné v Něho věřit. Musel jsem se Mu vydat na 100%, dosadit ho na 1. místo v žebříčku mých hodnot. Pokud víš, že Tě někdo na 100% miluje a ty ho taky miluješ, nejde jinak, než se mu na 100% odevzdat. Stejné je to v manželství. Jinak to nemá smysl. Uvědomil jsem si, že Mu musím dát celý svůj život, protože On z lásky za mně dal taky svůj život, i když nemusel a nezasloužil si to. Prožil jsem obrácení a Bůh mne začal vést. Jeho vedení jsem nejvíc pociťoval ve svobodě, kterou jsem získal. Nebyla to svoboda dělat si, co chci, ale svoboda některé věci nedělat, i když většina je běžně dělala – tzn. mít svobodu jít proti proudu. Nemusím se například opíjet, spát s holkami, mluvit sprostě, pomlouvat někoho… protože se to tak dělá a tak to běžně chodí (aniž bychom si uvědomovali, jaké následky to má na náš život). Největší svoboda ale je milovat i ty, kteří nás nemilují.
Dnes mi je 29 let, jsem šťastně ženatý a čím dál tím víc mám pocit, že moje duše i duch mládne, protože žiji naplněný život. To je víc než šťastný život. Štěstí je pocit, když se vše daří. Plnost je stav, kdy vše má smysl a cíl. To přeji prožívat každému, ale vím, že bez Ježíše to nejde.
