Narodila jsem se
v křesťanské rodině. Spolu s dvěmi mladšími sestrami. Každou neděli
jsme chodili celá rodina do kostela, já na nedělní školku a tam byla
legrace. Prožila jsem fakt nádherné dětství. Rodiče mě a moje sestry
měli moc rádi! Často doma jsme se bavili o nebi, pekle, hříchu, Ježíši,
který za nás zemřel na kříži, proto abychom my mohli žít a nemuseli
zemřít za ty špatné věci co děláme každý den. A pak když zemřeme tak
abychom mohli s ním žít věčně v nebi. K tomu se ale musíme
rozhodnout sami.
Když mi bylo asi 7let jela jsem na křesťanský tábor a tam jsem začala o tom hodně přemýšlet. Každý večer jeden s vedoucích vyprávěl jeden příběh s Bible a pak večer jsme mohli za ním přijít a modlit se nebo říct Bohu, že mu chceme dát svoje srdce a chceme aby On byl pánem našeho života. Vím, že jsem hodně bojovala uvnitř, moc jsem chtěla za někým zajít a modlit se, ale neměla jsem dost odvahy a úplnou jistotu. Tábor skončil a já jsem přijela domů s prázdným srdíčkem, prostě něco mi chybělo.
O týden později se promítal v Bystřici film „Brány nebes a plameny pekel“. Po tom filmu jsem věděla, že už nemůžu déle čekat, že i dnes mě třeba může přejet autobus a pak když přijdu před soud v nebi tak nebudu mít žádnou výmluvu. A tak jsem poprosila maminku jestli bychom se mohli modlit a já, že chci dát svůj život Ježíši. Jak jsme přišli domů všichni i s mojí mladší sestrou, tatínkem a maminkou jsme se modlili a já i moje sestra jsme dali svoje životy Ježíši a taky naše hříchy, vyznaly jsme mu všechny zlé věci co jsme udělaly a taky děkovaly, že on je už vzal. Jak mi bylo 8let na podzim zemřel mi můj milovaný tatínek. Ale my víme, že se všichni setkáme v nebi.
Roky běžely dál a já jsem pociťovala, že musím něco víc dělat pro svůj duchovní život. Začala jsem si číst pravidelně Bibli, modlit se víc, chodila jsem na konference, atd.
Žila jsem na 100% pro Ježíše a takový život mě bavil. 28.5.2006 jsem se dala pokřtít. Bylo to skvělé!!!
Teď je mi 16let a pořád moooc miluji Ježíše! On mi pomáhá v každodenním životě, můžu mu říct všechno, vždy má na mě čas. Je to vzduch, bez kterého nejde dýchat = žít.
