Můj otec byl vychováván v ateismu, mamka v katolické víře. Proto jsem byl se svými dvěma staršími bratry vychováván spíše v katolických tradicích než ve skutečném vztahu s Bohem. Asi před 7 lety jeden s mých starších bratrů odevzdal svůj život Kristu a začal navštěvovat sbor CB v Českém Těšíně. O rok později jsem mohl od něj přijmout pozvání a začít navštěvovat skupinky, které vedl, ale také mládež v tomto sboru. Po půl roce jsem měl možnost jet na Anglický camp. Jel jsem tam s touhou poznat Krista a odevzdat mu svůj život.
Poslední večer jsem to také mohl učinit a přijmout Krista do svého života.
Krátce potom jsem prožíval zklamání s lidí na mládeži. Cítil jsem v té době nepřijetí. Problém byl hlavně ve mně. Byl jsem v té době hodně uzavřený a nepřístupný. Přestal jsem se scházet s křesťany, místo toho jsem začal trávit více času se svým stejně starým bratrancem se kterým jsem vyrůstal. Můj život s Bohem začal upadat, neměl jsem kde duchovně růst. To mělo vliv na to, že jsem začal mít zkušenosti s alkoholem ve kterém jsem řešil svoje trápení, začal jsem být také závislý na počítačových hrách. Všechen svůj volný čas jsem trávil buď s bratrancem a pár dalšími lidmi jak se tomu dnes říká někde na pařbách nebo u obrazovky počítače. Tenhle můj styl života trval 2 roky.
Před třemi lety jsem přijal novou možnost navštěvovat skupinky ve sboru, ve kterém jsem se obrátil. Začal jsem si uvědomovat, že potřebuji ve svém životě rozvíjet vztah s Bohem, který jsem už přijal. Začal jsem postupně zpravovat svůj vztah s Bohem. Ale stále jsem si v životě zachovával věci, které mě od Boha oddalovali. Začal jsem ve svém životě prožívat poušť. Chodil jsem na mládeže, chvály, do sboru, ale Bůh byl pro mě daleko. Nedokázal jsem se k němu přiblížit, ať jsem chtěl sebevíc. Měl jsem mnohokrát chuť ten boj vzdát. Ale držel mě nad vodou verš, který jsem si ten rok na Silvestra ve sboru vytáhl. Bylo to Galatským 5:1 Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.
Viděl jsem, že se mě ještě stále drží závislost na hrách a stále ještě občas upadám do alkoholu. I přesto, že mi tyto dvě věci už v životě nic nedávali, spíše mi brali i to málo co jsem ve víře měl. Jsem Bohu vděčný za to, že mi dal do cesty lidi, kteří se za mě modlily a že On sám mi dal od nich svobodu.
Mohl jsem začít pociťovat ve svém životě Boží dotek, přítomnost a radost. V roce 2004 jsem se nechal se svým bratrem pokřtít a stali jsme se členy tohoto sboru.
V současné době na mládeži sloužím jako vedoucí chval (za tuto službu jsem Bohu hodně vděčný i za to, jak mě do této služby povolal). Mohu vidět jak Bůh stále jedná a doufám, že i bude nadále jednat v mém životě i v životech jiných a že si pro ně může použít i mne. Dnes si nedokážu představit, kde bych bez Boha byl, kdybych před pár lety nepřijal druhou šanci.
