Jmenuji se Lenka a chtěla bych vám říct něco o tom, jak jsem poznala Boha, a co dělá v mém životě. Moje svědectví je tak trochu jiné než ty ostatní. Hodně lidí, kteří popisují, jak uvěřili, říká, že měli nějaké problémy – v rodině, se zdravím nebo něco jiného. Já jsem vyrůstala v pohodové, ale nevěřící rodině. Byli jsme sice s mými sourozenci jako malí pokřtěni, ale do kostela jsme nikdy nechodili. Až v 14ti letech jsem začala navštěvovat mládež v naší vesnici a to mi začalo postupně otevírat oči. Pořád to ale nebylo ono. Jednou jsme jeli i na mládežnický pobyt, kde jsem se dozvěděla hodně nových věcí a zažila spoustu skvělých chvil… Pak jsem ale musela mládež opustit, protože se kvůli vnitřním neshodám, postojům některých mládežníků a odchodu vedoucího, který už nemohl dojíždět, rozpadla. Ale už tehdy jsem si nějak víc a víc uvědomovala, že tam nahoře je Bůh, který mě miluje.
Zlom k lepšímu začal nedlouho poté, kdy jsem odjela na English camp. Po campu jsem začala chodit na mládež do Těšína, kde jsem mohla poznat spoustu skvělých lidí a taky více poznávat Boha. Pořád jsem se ale trochu trápila nad tím, že moje svědectví je „takové obyčejné“. Bůh mě ale vyvedl z omylu. Jednou, když jsem se modlila, jsem jasně slyšela, jak mi říká, že se už nemám trápit, protože není důležité to, jak jsem uvěřila, ale to, co Bůh v mém životě dělá. Od té doby se změnil můj život a hlavně můj pohled na svět. Bůh mi pomáhá ve spoustě věcí a taky mě umí zastavit, když dělám něco, co není pro mne dobré nebo správné. Občas se mi to nelíbí, ale nakonec vždycky přijdu na to, že Bůh má pravdu a že to se mnou myslí dobře, a jsem Mu za to vděčná. Jsem taky ráda, že jsem získala nové „brášky a sestřičky“, za které jsem moc vděčná.
