Jmenuji se Lucie Chobotová,je mi 15let.Vyrůstala jsem v rodině,kde to moc nefungovalo,protože mamka byla věřící ale táta ne. Když jsem měla 3roky tak mi táta umřel. Mamka nás s bratrem vodila do kostela a tam jsme chodili na Nedělní besídku. Boha jsem brala jako neživou, nadlidskou bytost, kterou jsem měla následovat byla to taková povinnost kostel, Boha, kostel.Má modlitba byla prosta neupřímná říkanka.
Ale jednou jsme jeli s Nedělní besídkou na chatu kde byl host, jeho slova se mě velmi dotýkala a velmi promlouvala a já jsem mohla před Bohem vyznat všechny mé hříchy a neupřímné věci. Také jsem vyznala, že je nejsilnější a nejmoudřejší Bůh. Svěřila jsem mu své srdce a duši aby si mě používal v dalších letech mého života. To mi bylo 10let.
Dnes mi Bůh dal otce který si vzal mámu a žije s námi už 7let. Mám hrozně blízký vztah se svým Bohem, který mi odpustil hříchy a který mi žehná dnes ve škole, doma, a s přáteli. Modlitbu neberu jako říkanku či povinnost ale jako rozhovor s živým mocným Bohem, který mě moc miluje a bere mě i s mými chybami. Boha miluju a chci aby si mě používal.
